4/99 |
|
4/99 |
TOP - "plazmový monitor Mascom PDS4203W-H"
|
Pověste ho vejš...
Stejně jako v jiných oborech, i v oblasti elektrooptických převaděčů kráčí technický pokrok nezadržitelně vpřed. U klasických vakuových obrazovek má sice již jen šnečí tempo, zato u plochých zobrazovačů poslední dobou vystartoval gepardím sprintem. Ovšem jakkoli jsou současné ploché zobrazovače, ať již na principu tekutých krystalů (LCD) či plazmové, technicky progresivní, v jednom z rozhodujících kritérií - ceně tradičním vakuovým obrazovkám dosud konkurovat nedokáží. Zatímco zobrazovače z tekutých krystalů se zabydlují hlavně ve výpočetní technice, nejčastěji jako součást přenosných počítačů, ale i jako samostatné monitory, televizní zobrazení se stává doménou zobrazovačů plazmových. Vzhledem k vysoké ceně se však uplatňují jen v luxusních sestavách nejvyšší třídy. Obdobně jako matnice vakuových obrazovek i stínítka plochých zobrazovačů nesou rastr ze zelených, červených a modrých luminoforů. Na rozdíl od obrazovek, kde luminofory rozsvěcí rychle putující svazek elektronových paprsků, je u plazmových zobrazovačů rozzáří elektronicky aktivovaná plynná náplň, uzavřená v miniaturních komůrkách za každým z nich. Počet trojic luminoforů a jejich komůrek určuje rozlišení zobrazovače a tedy i obrazu. Výhodou plazmových zobrazovačů je kromě malé, pouze několikacentimetrové hloubky, především přesná adresnost každého bodu, která zajišťuje pevnou, nezkreslenou geometrii, dokonalé krytí barevných rastrů a jejich vysoký jas, jenž umožňuje docílit vysoký kontrast obrazu. Na druhé straně však nespojité, jednotlivé buzení luminoforů podporuje dojem určité mozaikovosti obrazu. Nevýhodou je i to, že aktivace plazmy vyžaduje poměrně dost velký výkon, takže k jejímu chlazení nestačí běžné proudění vzduchu, ale je třeba ho zintenzivnit ventilátory, které ovšem nejsou nehlučné. Výrobu plazmových zobrazovačů zatím zvládlo jen několik málo firem. Dominantní postavení mezi nimi zaujímá japonská společnost Fujitsu, od níž je odebírá i mnoho dalších firem. Jednou z nich je také český Mascom, který na trh uvedl širokoúhlý plazmový monitor Mascom PDS4203W-H. Název monitor napovídá, že zařízení nemá televizní tuner, takže reprodukuje pouze signály dodávané z externích zdrojů, např. satelitního přijímače, videomagnetofonu, přehrávače DVD apod. Jen čtrnáct centimetrů hluboký přístroj, vestavěný v robustní celokovové skříni rozměrů 104 x 64 cm, se buď vsadí do přikládaného podstavce (tím jeho hloubka vzroste na 34 cm), nebo se zavěsí na zeď. Představu dvou lehce zatlučených skobiček je však třeba rychle zavrhnout, neboť zařízení váží téměř čtyřicet kilogramů. Monitor se řídí tlačítky na boku rámu nebo na velice "levně" vyhlížejícím dálkovém ovladači. U výrobku za víc než půl milionu korun bych očekával tvarově, ergonomicky i vzhledově dokonalejší ovladač. Minimum tlačítek napovídá, že přístroj se nastavuje v menu. To je sice pouze v angličtině, ale orientace v něm je velmi jednoduchá. V menu lze ručně volit čtyři základní obrazové formáty (16:9, 4:3, Zoom 1 a Zoom 2), tři televizní normy (PAL, SECAM, NTSC), upravovat v dostatečně velkém rozpětí jas, kontrast a barevnou sytost obrazu a v podstatně menším rozsahu také jeho ostrost a barevný tón. Přes menu se aktivuje rovněž programovatelný časový vypínač a jednotlivé vstupy, které umožňují přivádět na obrazovku nejen televizní signál ve všech třech jeho podobách, tj. kompozitní, s oddělenou jasovou a barvonosnou složkou (S-video) a komponentní, ale přes rozhraní RS232 také videosignál z počítačů třídy PC a MAC. Videovstupy pro kompozitní a komponentní signál ovšem nejsou osazeny obvyklými konektory cinch či scart, ale BNC, užívanými dnes již jen v profesionální videotechnice. Konstruktéři soustředili všechny přípojky do výklenku v zadní části panelu. Stojí-li monitor na podstavci, je manipulace s kabely zkouškou trpělivosti a zručnosti, visí-li na stěně, neobejde se většinou bez odřených kloubů. Klasické konektory cinch má jen zvukový vstup, zvukový výstup chybí. Přístroj obsahuje zesilovač o výkonu 2 x 2 W, který zásobuje signálem reproduktory umístěné pod zobrazovačem. Pokud je monitor na podstavci, vyzařují reproduktory do plochy, na níž stojí. Zvuk lze umlčet jedině přes menu, přímý vypínač Mute bychom na dálkovém ovladači hledali marně. Zobrazovač s rozlišením 852 x 480 bodů, jenž má na rozdíl od typů z tekutých krystalů dostatečně velký horizontální i vertikální pozorovací úhel, poskytuje "betonově" stabilní obraz s vysokým jasem, velkým kontrastem, perfektní geometrií i konvergencí a dokonalým, věrným barevným podáním. Dokud je střední hodnota jasu scény vysoká, je obraz čistý, nerušený. Jakmile se sníží, objeví se v něm moaré, které se někdy v tmavých scénách zvýrazní natolik, že připomíná Newtonovy kroužky. Při reprodukci signálu v normě PAL bylo ve strukturovaných plochách patrné křížení barev, vyvolané pronikáním barvonosného signálu do jasového. Zobrazovač zkoušeného vzorku navíc neměl nejlepší čistotu pozadí, jenž se navíc časově měnila, a směrem do krajů jeho jas částečně klesal (v levé části o patnáct a v pravé o deset procent). Přes poměrně velké rozlišení občas obraz působí mozaikovým dojmem, což částečně snižuje jinak velmi dobrý subjektivní vjem. Zvolené rozlišení, vycházející z japonsko-americké normy NTSC, která využívá jen 525 řádek, tj. o stovku méně než evropský standard PAL, se při reprodukci signálu v normě PAL s rozlišením vyšším než 240 řádek (cca 3 MHz) již projevuje poklesem jeho ostrosti. S tímto problémem se však potýkají všechny zobrazovače konstruované pro normu NTSC, která musí 576 obrazových řádek signálu PAL interpolovat na 476 obrazových řádek standardu NTSC. Audiočást výrobce viditelně pojal pouze jako doplňkovou, neboť předpokládá, že uživatel bude signál reprodukovat přes samostatnou sestavu, zajišťující minimálně stereofonní, ale spíš prostorové ozvučení. Kvalita reprodukce je pouze na úrovni levného, druhořadého televizoru. To je dáno nejen umístěním a směrováním reproduktorů, ale částečně i konstrukcí nízkofrekvenčních zesilovačů. S poslechem souvisí ještě jedno negativum - vyšší hlučnost sady chladicích ventilátorů, zapuštěných v jeho horní ploše. Ta by se snesla v počítačovém sále či v učebně, ale v domácím prostředí většinou dost ruší - pokud ovšem právě nesledujete akční nebo katastrofický snímek. Ačkoli plazmové zobrazovače jsou zatím velmi drahé a mají i některé dětské nemoci, je nepochybné, že jak se budou zvyšovat jejich parametry a snižovat jejich ceny, začnou postupně vytlačovat klasické obrazovky. Zprvu hlavně z institucionální sféry, ale brzy také z domácností. Nezapomeňte si proto pro ně včas rezervovat vhodné místo na stěnách vašich x+tvk. Václav Mocek Testovací aparatura:cena: 399 000 Kč Monitor byl zkoušen v redakční poslechové místnosti. Na jeho jednotlivé vstupy byly postupně přiváděny jednak videosignály přijímané z éteru prostřednictvím tuneru videomagnetofonu Panasonic NV-HD 650 a dodávané z videopřehrávače DVD Thomson DTH2000, jednak testovacími signály z generátoru Promax F1900. Rozsah kontrastu a rozložení jasu jsme měřili jasoměrem Tektronix. Technické údaje poskytnuté výrobcem a naměřené hodnoty:
|
««««««««¶¶ - velmi dobrý