"Počítačové" harddisky jsou ve spotřební elektronice jedním z nejčerstvějších hitů - a tak není divu, že po kombinaci videa a pevného disku (JVC HM-HDS1) v minulém čísle, patří i tentokrát čestné označení "výrobek měsíce" přístroji využívajícímu k digitálnímu záznamu toto médium. I tentokrát jde o kombinovaný přístroj, slučující v jednom "těle" dvě jednotky: přijímač digitálního televizního vysílání ze satelitu a harddiskový rekordér.

Hned na první pohled je zřejmé, že základem přístroje je osvědčený satelitní přijímač Nokia Mediamaster 9800 S, který patří už nejméně po dva roky k tomu nejlepšímu, co si lze pro příjem digitálních satelitních programů pořídit. Nový Mediamaster 9902 má zcela stejný design - pouze jeho kabát dostal módnější stříbrnou barvu; při bližším seznámení se přesvědčíme, že totožné je i technické a uživatelské řešení. Na zadní straně přístroje ještě přibyl konektor pro připojení k telefonní lince - pomocí zabudovaného modemu přístroj umožní využívat i budoucí interaktivní služby typu teleshopingu, objednávek filmů na přání apod. Dálkový ovladač nového přístroj je také prakticky identický s ovladačem výchozího modelu - pouze je zde místo tlačítka teletext (u naprosté většiny digitálních programů používajících jiné informační systémy stejně nefunkčního) nenápadné tlačítko označené pad, které ale představuje onu zásadní inovaci - jím se totiž ovládají funkce záznamu vysílání na pevný disk.
       Seznámení s přístrojem ale začněme u jeho satelitní části. Přijímač je vybaven pro příjem volně šířených i placených, tedy kódovaných, programů. Pro placené pakety má přímo v sobě zabudován dekodér systému Viaccess (používaný např. francouzskými stanicemi), pro další systémy pak slot rozhraní Common Interface, umožňující měnit pouhým zasunutím dekodéry jednotlivých systémů v provedení karty PCMCIA - do dekodérů se pak ještě zasouvají přístupové karty konkrétních placených paketů či jednotlivých programů.
       Jednou ze základních předností přijímačů řady Nokia Mediamaster je koncepce jejich uživatelského menu. Nejen jeho přehledné a elegantní grafické ztvárnění, ale celková pro uživatele snadno zvládnutelná koncepce je skutečně příkladná. Nejlépe se to prokáže už při úvodním naladění přijímače na dostupné programy: přístroj nejprve uvítá uživatele a vyzve jej k volbě jazyka menu - čeština v nabídce, bohužel, chybí. Pak pouze zadáme, na kterou družice je anténa nasměrována (nejčastěji asi půjde o Astru či Hot Bird, předvolby počítají i s dvoukonvertorovým příjmem obou pozic současně, navíc lze zadat i jiné družice) a přístroj překontroluje intenzitu signálu - ta je zobrazena barevnou stupnicí a pokud nedosahuje příslušných "políček", je třeba zpřesnit zaměření antény. Je-li vše v pořádku, spustíme tlačítkem OK automatické vyhledávání dostupných televizních a rozhlasových stanic a jejich ukládání do paměti přijímače. To samozřejmě chvíli trvá, protože jen na samotné Astře se "nasbírá" více než 1000 položek. Vzhledem k počtu stanic je dobré, že se základní soupiskou (je vedena odděleně pro televizní a rozhlasové stanice) lze poměrně bohatě pracovat. Kromě toho, že přijímač automaticky pskytuje zobrazení všech uložených stanic nebo jen nekódovaných, můžeme nepotřebné předvolby vymazat, pořadí soupisky přeskupovat a především vytvářet si vlastní seznamy preferovaných stanic. Těchto seznamů může být až osm. Další důležitou vlastností přijímačů Nokia Mediamaster je možnost upgradovat jejich řídící provozní program (tzv. firmware) stažením dat přímo ze satelitu (Nokia byla v tomto směru průkopníkem, dnes už využívají tuto praktickou možnost i některé další značky). Přijímač při tom sám zkontroluje, zda dostupná verze ke stažení je novější, než ta, která je aktuálně nainstalována (nové verze firmwaru rozšiřují možnosti přijímače o nové funkce, rozšiřují kapacitu předvoleb atd.). Aktuální firmware mj. umožňuje přímou komunikaci přijímače s natáčecím systémem (pozicionérem a motorovým ovládáním antény) SatScan, který je elegantním řešením příjmu z více satelitů otočnou anténou.
       A nyní už ke specialitě tohoto přístroje, záznamu na disk. Stiskem zmíněného tlačítka pad se na obrazovce televizoru zobrazí dostupné funkce harddiskového rekordéru. Kromě obvyklých funkcí známých z videa (záznam, reprodukce, pauza, devítistupňové zrychlené vyhledávací přehrávání apod.) můžeme zobrazit seznam uložených záznamů (jeho údaje lze také upravovat, automaticky uložené názvy třeba přejmenovat a ovšem i zadat smazání nepotřebných položek) a vyvolat i timer (časový spínač) pro zadání časů pro automatický záznamu v nepřítomnosti. Vestavěný harddisk má kapacitu 40 GB a podle zvoleného stupně komprese pojme přibližně 15 až 20 hodin záznamu. V menu záznamové funkce máme na výběr tři režimy pro televizní vysílání - Hight, Normal, Low - a jeden pro záznam samotného zvuku - Radio. Údaj návodu, že nastavení této volby nemá vliv na kvalitu záznamu, ale pouze zohledňuje náročnost vysílaného signálu z hlediska pohybu (tedy např. pro sportovní přenos nastavit Hight, pro zprávy Low) je ovšem trochu zavádějící. Toto nastavení určuje jaký datový tok pro záznam přístroj použije (konkrétní hodnoty výrobce neuvádí), což pochopitelně s kvalitou souvisí. Spíše je namístě zdůraznit, že výchozí kvalitu udává samotné vysílání (tedy to, jaký datový tok používá provozovatel) a na tom nelze nic vylepšit. Další volbou, kterou máme k dispozici, je v jakém režimu bude nahraný záznam na disku uložen. Přijímač totiž rozeznává tři typy nahrávání - Standardní (je obdobou záznamu na videorekordér), Nahrávání přerušeného pořadu (musíme z nějakého důvodu přerušit sledování programu a pomocí této funkce ho po návratu k obrazovce shlédneme s časovým posunem) a Nahrávání řízené timerem. Mezi jednotlivými režimy popravdě není nijak dramatický rozdíl - i záznam spuštěný ve Standardním režimu či timerem můžeme už během nahrávání sledovat s časovým posuvem, reprodukci prohlížet zrychleně atd. Základní rozdíl je v mazání uložených položek - záznamy přerušených programů se automaticky mažou jako první (přístroj umožňuje zvolit jak velký prostor na disku má být pro tento typ nahrávek vymezen), záznamy Standardní a timerem odmazává přístroj až v situaci, kdy už nemá dostatek volného místa na další nahrávání. Typ uložení lze ale ručně změnit (např. přerušený program "překvalifikovat" na standardní), navíc označíme-li vybranou položku jako "permanentní", zůstává na disku tak dlouho, dokud ji nesmažeme ručně zadaným příkazem (přístroj v takovém případě při nedostatku místa záznam vypne). Funkce Editace, umožňuje kromě zmíněného vymazání celého záznamu i jeho jednoduchou úpravu - určit kde má začínat a kde končit - přebývající "okraje" jsou pak vymazány. Bohužel tato funkce neumí vymazat či přeskočit určitý úsek uprostřed nahraného bloku, tedy např. reklamy na komerčních stanicích.
       Doplnění satelitního přijímače o harddiskový rekordér podstatně rozšiřuje praktické možnosti užívání přístroje. Kromě elegantní možnosti přerušit sledování programu, aniž bychom o jeho kus přišli, je to zejména využití disku jako "meziskladu" programů před jejich případnou dlouhodobou archivací. Vysílání totiž máme na disku bez viditelné ztráty kvality (při volbě Hight určitě), takže rozhodneme-li se po shlédnutí pro jeho trvalejší uložení - třeba na videokazetu, či dnes už i na DVD - pracujeme prakticky se stejnou kvalitou, jako kdyby byl program nahráván "živě" z vysílání. Jediné omezení je asi v tom, že rekordér není schopen přijímat žádný signál z vnějšího zdroje, ale pouze z vlastního satelitního tuneru. Určitě si výrobce zaslouží pochvalu i za to, že odolal (na rozdíl od jiných) pokušení atraktivní novinku cenově "natáhnou", protože rozdíl v ceně oproti výchozímu modelu v zásadě odpovídá hodnotě přidaného harddisku a nového softwaru. Myslím, že harddisk jako součást satelitních přijímačů (a jistě i jiných audiovizuálních přístrojů) se hodně rychle vžije a stane se jejich samozřejmou součástí.

Petr Žák