Hned na začátek je třeba předeslat, že přijímač je velice nenáročný jak na instalaci, tak na běžné ovládání. Pohled na jeho zadní panel prozrazuje, že je připraven na nejrůznější varianty spojení s televizorem, videem a dalšími videopřístroji. Kromě dvou párů anténních vstupů a výstupů, z nichž druhý výstup se může přemodulovat na libovolný kanál, což ocení hlavně majitelé starších televizorů a videí bez AV vstupu, na něm najdeme výstupy se všemi formáty videosignálu, tj. složeným, s oddělenou jasovou a barevnou složkou (S-video) i složkovým se samostatnými barvami (RGB), respektive rozdílovými složkami (YUV). Zatímco videosignál je k dispozici jen v analogové podobě, audiosignál lze odbírat z optického výstupu i v digitální, např. při začlenění přístroje do systému domácího kina či hifi sestavy. Výčet přípojek uzavírá sériové rozhraní pro spolupráci s počítačem. Je propojeno? Výborně, můžeme přijímač zprovoznit.
      Jeho základní nastavení se odehrává v jednoduchém pouze anglicko, finsko a švédském menu, které se přivolává poměrně přehledným dálkovým ovladačem. Naladění je automatické, přístroj sám rychle vyhledá a uloží dosažitelné multiplexy s televizními a rozhlasovými programy. Programy, doplněné názvy i dalšími údaji, lze samozřejmě třídit, a to ve dvou přímo dostupných adresářích, z nichž prvý zahrnuje všechny a druhý jen rozhlasové. Nechybí však ani poloautomatické naladění, před nímž se musí ručně předvolit hlavní parametry, mj. modulace, ochranný interval, kódový poměr a mod OFDM. V menu lze vybrané programy také uzamknout a zadat různé uživatelské preference, např. formát obrazu, hlavní řeč vícejazyčného vysílání i titulků aj. Za provozu se programy přivolávají buď posloupným krokováním, nebo rovnou číselnou klávesnicí (u vícemístných bez předvolby počtu pozic), či ze seznamu vybaveného na obrazovku. Samostatnými tlačítky ovladače se může obraz kdykoli okamžitě "zmrazit" a doplnit informacemi o technických parametrech (obr. 1) a obsahu programu (obr. 2). Poslední informace vychází z údajů elektronického programového průvodce (EPG), který poskytuje přehled o pořadech všech stanic a ve spolupráci s vestavěným časovým spínačem také ohlídá jejich reprodukci. Přijímač si poradí rovněž s teletextem a s podtitulky, ale nepodporuje doplňkové funkce založené na multimediálním standardu DVB-MHP. Dvě štěrbiny na jeho čele napovídají, že počítá s příjmem placeného televizního vysílání (za pravým otvorem je mechanika pro dekódovací kartu finského systému Conax, který však u nás nenalézá uplatnění, za levou je prostor pro dodatečné zabudování druhé mechaniky). Naopak absence telefonní přípojky signalizuje, že nekalkuluje se zpětnou komunikací. Shodně s ostatními moderními digitálními přijímači však umí kdykoli jednoduše zmodernizovat svůj řídicí program, jehož nejnovější verzi si na povel sám stáhne z éteru. Jednoduchost je ostatně leitmotivem celé jeho obsluhy.
      Přijímač jsme zkoušeli ve třech lokalitách. Ve všech měl podle mapy pokrytí zachytit signál na prutovou anténu, ve dvou umístěnou uvnitř budovy, v jednom vně. Anténu jsme zvolili tu nejjobyčejnější, tj. jednoprutovou. V prvých dvou místech byl příjem bezchybný, a to i tehdy, když byla anténa v nitru panelového domu, jehož železem armované stěny mají silný stínící efekt. Drobné mozaikování, signalizující, že korekční obvody nestíhají opravovat chyby, se téměř nevyskytovalo. Ve třetím místě musela být anténa vyhoštěna za okno, zůstala-li v interiéru, obraz často mozaikoval a chvílemi i vypadával. Resumé? V oblastech s dostatečně intenzivním pokrytím chytí signál bez nadsázky i na pletací jehlici. Při reprodukci poskytoval brilantně ostrý, velice dobře prokreslený obraz, s průměrným šumem, vynikající čistou barevností a velmi dobrou tonalitou. Rozdíl v kvalitě vynikl při přepínání na stejný obraz šířený analogově, který byl méně ostrý, hůře vykreslený, utopenější, s vyšším šumem, zvlášť v tmavších partiích, rozpitějšími, "špinavějšími" barvami a plošší tonalitou. Například tam, kde analog podal omítnutou zeď jako jednolitou plochu, digitál vykreslil i její strukturu a jemné rozdíly v její tonalitě. Na plazmových a LCD monitorech, které signál převzorkovávají do vlastní matrice, však obraz někdy vyzníval trochu "synteticky". "Televizní" zvuk přenášel čistěji, nerušeně, ale rozdíl vůči analogu nebyl až tak výrazný jako u obrazu - zkušební vysílání však zřejmě zatím nevyužívá všechny možnosti této cesty. Mimochodem: test zároveň odhalil dost výrazné rozdíly v kvalitě signálu jednotlivých stanic. To, co analog milosrdně "srovná", digitál dost nemilosrdně obnaží. Přepisy filmů, ale i mnohé videozáznamy uváděné soukromými stanicemi tak nezvednou žaludek jen svou obsahovou úrovní...
      A celkový dojem z této pionýrské výpravy do spotřebitelsky dosud nezmapované oblasti? Vynikající. Je to země zaslíbená, špičkovými možnostmi oplývající, jejichž kvalita hvězd se dotýká (alespoň těch našich deseti určitě). Pravda, vstupné je zatím dost vysoké, ale těm, kdo již investovali desetitisíce do špičkového televizoru a videa a tuzemské stanice přijímají jen z pozemního vysílání, otevírá kvalitativně širší obzory.

Jiří Děd